aktuálně home služby akce knihy žíželeves odkazy

Zajímavosti ze světa knih

Kniha mého srdce

-V celonárodní anketě Kniha mého srdce vybrali čtenáři Saturnina Prvních šest Knih našeho Srdce 1. Saturnin 2. Babička 3. Malý princ 4. Stmívání 5. Harry Potter 6. Egypťan Sinuhet Humoristická kniha Saturnin Zdeňka Jirotky z roku 1941 byla diváckým hlasováním vybrána jako Kniha mého srdce ve stejnojmenné televizní anketě. Ta byla uspořádána podle britského vzoru a hlasovalo v ní 322 780 čtenářů.

Jedna z nejvzácnějších knih

-Jedna z nejvzácnějších knih naší historie V roce 1872, kdy spor o pravost rukopisů Královéhradeckého a Zelenohorského silně nabíral na obrátkách, štrachal mladičký synek jistebnického poštmistra Leopold Katz v útrobách místní fary. Jako student táborského gymnázia měl za úkol sepsat dějiny Jistebnice a hodlal k tomu prostudovat obsah farní knihovny. Jenže to, co tu v srpnu téhož roku šestnáctiletý mládenec objevil, předčilo všechna očekávání. Kupodivu, na rozdíl od zmíněných rukopisů, o pravosti jeho nálezu nikdo nepochyboval. Podle historky, kterou jako dospělý sám šířil (a nikdo už nezjistí, nakolik je dramaticky přibarvená), nejdřív našel spolu se starými spisy latinský graduál, později odhadovaný na 70. léta 15. století a dnes uložený v Národním muzeu. To samo by na slušný Leopoldův úspěch stačilo, ale překvapením nebyl konec. Když při prohlížení obsahu staré almary ukládal zpátky pročtené knihy, zahlédl, že za prkénkem v levé spodní přihrádce ještě cosi je. Sáhl a vytáhl další staletý zpěvník, vázaný v dřevěných deskách, potažených černou rozežranou kůží. Slova, která v něm našel, už ovšem nebyla latinská, ale česká... Leopold měl tehdy dost zkušeností a rozumu, aby se stařičkou knihou zacházel náležitě. Opatrně ji vrátil do almary, pak sedl a - protože byly prázdniny - napsal svému táborskému profesorovi Hynku Mejsnarovi. Rukopis se tak nakonec s posvěcením jistebnického faráře Josefa Schullera dostal až do rukou Františka Palackého, který potvrdil jeho cennost a rozhodl se ho získat do sbírek Národního muzea. Jistebnický farář souhlasil, co víc, kancionál velkomyslně muzeu daroval. Jedna z nejvzácnějších knih naší historie je tam dodnes. Čím je zpěvník tak vzácný? Představuje vůbec nejstarší známou sbírku duchovních zpěvů přeložených z latiny do češtiny, doplněných zápisem světských lidových písní. Na jeho stránkách mimo jiné najdeme česky Otčenáš, píseň Zdrávas, Maria a vůbec nejstarší zápis husity proslaveného bojovného chorálu Ktož jsú boží bojovníci... Odhady prvních historiků, kteří kancionál studovali, kladly jeho vznik do 70. let 15. století, nejnovější průzkumy jsou smělejší: s velkou pravděpodobností se dá mluvit o časech kolem roku 1420. Otázkou, na kterou dodnes není odpověď, zůstává, kdo a pro koho kancionál sepsal a jak se dostal do malé Jistebnice, nenápadně ležící severozápadně od Tábora, protože nikdo nepředpokládá, že se zrodil přímo tady. Slovo Jistebnický jen označuje místo nálezu. A tak historikové mají k dispozici pouze dohady a hypotézy, byť stále zasvěcenější. Výtvarně nijak efektní, spíš skromná kniha se patrně rodila na počátku husitských bouří, a to s velkou pravděpodobností v okruhu pražské univerzity, která se už v prvních desetiletích 15. století snažila převádět latinské liturgické texty do lidové češtiny. O tom, jestli se už tehdy dostal zpěvník do Jistebnice, se dá zase jen spekulovat. Na otázku "Jak?" by možná odpověď byla. Když Jan Hus, vypovězený z Prahy, odešel v roce 1413 do jižních Čech, našel také v okolí Jistebnice silnou podporu, která pokračovala i po Husově smrti. Husitský kněz Petr Hromádka z Jistebnice patřil dokonce k hlavním zakladatelům Tábora, kam v roce 1420 přivedl husity z vypáleného Sezimova Ústí. Mezi těmi zástupy byli i lidé z Jistebnice, kde se podobojí přijímalo už od roku 1417. A za zmínku snad stojí i fakt, že z nedalekého Borotína pocházel Jan, mistr na univerzitě pražské, což mohla být jedna z cest, kterými kancionál na reformně smýšlející Jistebnicko připutoval. Jaké byly jeho osudy ve skutečnosti a proč si až do roku 1872 nikdo nevšiml, jaký poklad stará knihovna jistebnické fary skrývá, se ovšem stále neví. Dnešní historikové dokonce považují za velký omyl, že jeho sláva nepřekročila hranice Čech, protože i v rámci celé západní kultury se dá považovat za nejstarší doklad reformního úsilí překládat latinské liturgické texty do lidového jazyka. Naopak Jistebnice, posazená do krásné a památkami i přírodou bohaté krajiny, si "svého" kancionálu váží. Ten, který je tu dnes k vidění v Pamětní síni Richarda Laudy, je sice jen kopií, ale i tak stojí za to. A připomeňme ještě, že v roce 2005 Národní muzeum připravilo první díl jeho nového, kritického vydání. Zdroj ? internet

Nejkrásnější kniha roku 2006

-Lipsko/Praha - Kniha z Arga bodovala v mezinárodní soutěži Nejkrásnější knihy světa 2006. Mezinárodní porota v Lipsku hodnotila v uplynulých dnech v rámci soutěže Nejkrásnější kniha světa 636 knih z 34 zemí. Tyto knihy již buď získaly ocenění v národních soutěžích, nebo byly vybrány odbornými grémii v zemích svého původu. Rozhodovalo se celkem o čtrnácti oceněních: o "zlaté liteře", zlaté medaili, dvou stříbrných medailích, pěti bronzových a pěti čestných uznáních. Kniha Hermanna Hesseho Pohádky vydaná nakladatelstvím Argo, kterou ilustroval Luboš Drtina, obdržela právě jedno z čestných uznání. Ceny se budou předávat 17. března tradičně na Lipském knižním veletrhu. Jeden z výtisků oceněné publikace bude zařazen do putovní výstavy Nejkrásnější knihy z celého světa, druhý zůstane v archivu ve Frankfurtu nad Mohanem. Třetí exemplář bude uložen v Muzeu knihy a písemnictví v Lipsku. České knihy se v této prestižní soutěži umístily již třikrát a pro Argo je to už druhé ocenění. V roce 2002 si výtvarník Juraj Horváth odnesl zlatou medaili za knihu erotických indiánských příběhů Herberta T. Schwarze Příběhy z parní lázně.

Nejmenší kniha na světě

-Nejmenší kniha na světě má 24 stran a rozměry 2,4 mm x 2,9 mm. Najdete v ní obrázky a jejím autorem je Josua Reichert.

Ďáblova bible - největší rukopis na světě

-Kodex gigas, tato obří kniha, obsahující souhrn středověké moudrosti a vzdělanosti, je největší rukopisnou knihou světa. Objevila se v chudém klášteře benediktýnů v Podlažicích na počátku 13. století. Podle legendy vznikla prý tak, že ji za jedinou noc napsal s pomocí ďábla jakýsi mnich, kající se z těžkého hříchu. Kdysi dávno žil v podlažickém klášteře u Chrudimi ve východních Čechách mnich, který se dopustil těžkého zločinu a měl být potrestán zazděním zaživa. Tato vyhlídka ho přiměla k pošetilému pokusu o záchranu. Nabídl, že k odčinění své viny a pro slávu klášterního bratrstva napíše největší knihu, jakou svět viděl a to za jedinou noc. Nikdo ovšem nevěřil, že by to dokázal a mohl tak uklouznout spravedlnosti; i přinesli mu kůže, brka, inkoust a mnich začal při mdlém svitu kahanu psát: opisovat bibli. Psal zoufale, o půlnoci mu však bylo jasné, že to nestihne. Nevida jiného východiska, rozhodl se povolat ku pomoci ďábla. Ten - jako vždy v obdobných případech - se promptně dostavil. Mnich zaprodal svou duši, dohoda byla rychle stvrzena a pekelník se dal s nechutí (opisovat bibli!), leč svižně do díla. A za svítání tu byla kniha obrovská a nádherná. Mnich k ní přičinil pouze jedno: podobiznu ďábla. Je na stránce 290 a je vysoká skoro půl metru. Udělal to z vděčnosti. Je ušetřen hrozícího trestu. Život se mu však mění v peklo. Nemá ve světě stání. Hnán výčitkami svědomí prchá z místa na místo, až po dlouhém bloudění klesá před sochou Panny Marie, již prosí za spásu své duše. Matka boží vyslyší kajícníka a posílá anděly, aby se dali s ďáblem v zápas. Ti vítězí a vracejí ve snu bezbožníkovi úpis duše. Je nejvyšší čas, neboť mnich právě umírá. Jeho duši, vysvobozenou z hříšného těla, odnášejí andělé do nebe . . . Jde o velmi velkou knihu. Její dřevěné desky měří 920 * 505 * 22 mm. Obsahují 312 pergamenových fólií, tzn. 624 stran, původně bylo 320 listů, 8 někdo v minulosti vyřízl. K sepsání knihy bylo tedy zapotřebí kůže asi 160 oslů nebo mezků. V knize je latinsky vepsána celá bible, Starý a Nový zákon, Kosmova kronika česká, a řada dalších traktátů a menších spisů, kalendář s nekrology, seznam podlažického bratrstva, zaklínadla a dobové záznamy. Také výzdoba knihy je ojedinělá. Písmo je skutečný krasopis, písař knihy byl i jejím grafikem, písmo zůstává beze změny v celém rozsahu, který však musel vznikat po léta. Není zde poznat únava, nemoci, horko ani chlad, ve kterém musel písař pracovat. Výjimky jsou zde jen na několika stranách. Zdá se tedy, jako by skutečně dílo vzniklo naráz, během jediné noci. Kodex se dostal do rudolfinských sbírek uměleckých děl a kuriozit a po obsazení Prahy švédskými vojsky na konci třicetileté války v roce 1648 byla odvezena do Stockholmu, kde je dodnes.

Největší knihovna na světě

-Největší knihovna na světě je bezpochyby Library of Congress (knihovna kongresu USA) ve Washingtonu. Náruživý čtenář v ní najde zhruba 119 000 000 knih, její poličky zabírají 853 kilometrů a má 4.600 zaměstnanců.

Nejplodnější autor

-K nejplodnějším autorům všech dob patří španělský dramatik Lope de Vega. Počet jeho her odhadujeme na 2000, z nichž se nám dochovala jen necelá čtvrtina. Nejúspěšnější byly jeho hry s historickým námětem, držící se typického schématu - "komedie pláště a kordu". Konflikt mezi tyranským šlechticem a poddaným je obvykle spravedlivě rozsouzen králem, většinou ve venkovanův prospěch. Dodnes se hraje jeho hra Fuente Ovejuna, která zobrazuje lidové protišlechtické povstání.

Nejstarší dochovaný papír na světě

-pochází z hrobky poblíž Sianu v provincii Šen-si. Byl vyroben někdy mezi léty 140 až 87 př. n. l. z roztlučených a oddělených vláken konopí.115 Díky němu a dalším úlomkovitým důkazům je jasné, že Číňané znali základní postup výroby papíru tisíc let před Evropany. (Papír není tak složitý. Je to vrstva roztlučených vláken ve vodním roztoku, vylisovaná v ploché formě. Voda je odvedena pryč, vrstva se vysuší a máte papír.) Ačkoliv byl raný čínský papír vyráběn z konopí, ve 2. století n. l. dvorní úředník, který se jmenoval Cai Lun, vyrobil nový druh papíru ze směsi kůry, papírových útržků, pšeničných stébel a dalších přísad. Možná první recyklovaný papír. Byl to také první moderní papír ? docela levný, lehký, pevný a vhodný pro tahy štětce. Číňané používali papír rovněž pro oblékání, do bot a jako toaletní ubrousky, které Evropany ohromily, když je viděli poprvé. Vynalezli tapety, papírové draky, deštníky, papírové peníze, papírové umění origami a další. Papír se dostal v 7. století do Indie a o sto let později do islámských zemí. Po pět staletí Arabové žárlivě střežili tajemství výroby papíru před Evropany, ale prodávali jim ho se značným ziskem. Výroba papíru přišla do Evropy až ve 13. století, kdy ji převzali Italové.

První zcela tištěná kniha

-Za první zcela tištěnou knihu je považována Buddhistická diamantová sútra, dokončená v roce 868 n. l. Nyní je uložena ve velice dobrém stavu v Britském muzeu. Svitek 5,3 m dlouhý a 26,5 cm široký obsahuje texty sanskrtské práce, přeložené do čínštiny. Velmi rozšířené byly i tisky obyčejných knih. Kalendáře a horoskopy byly tehdy tak populární, jako jsou dnes.